Kde se na zimních stadionech nejčastěji zbytečně přeplácí za energie – a jak tyto energetické ztráty proměnit v dlouhodobé finanční úspory (až v řádu několika stovek tisíc ročně)
Provoz krytých zimních stadionů a hokejových arén patří mezi energeticky nejnáročnější budovy ve veřejném sektoru. Ne proto, že by byly špatně řízené, ale proto, že to vyplývá přímo z jejich provozní podstaty. Stadion musí současně udržovat velmi chladný a stabilní ledový povrch a zároveň vytápět okolní prostory pro hráče, diváky i personál. Tyto dva protichůdné požadavky běží nepřetržitě vedle sebe, a právě jejich kombinace činí zimní stadiony inherentně vysoce energeticky náročnými.
Kolik energie zimní stadion spotřebuje
Roční spotřeba energie se u krytých zimních stadionů běžně pohybuje v rozmezí 0,8–2,4 GWh ročně, což je řadí mezi největší spotřebitele energie v portfoliu městských budov. Platí zde jednoduché pravidlo: kde je vysoká spotřeba, tam je i vysoký potenciál úspor. Právě proto má smysl dívat se na provoz zimních stadionů detailně a systematicky.
Kde energie skutečně mizí
Dlouhodobé analýzy provozních dat potvrzují, že největším spotřebitelem energie je chladicí technologie, která vyrábí a udržuje ledovou plochu. V průměru tvoří přibližně 45 % celkové spotřeby energie stadionu. Pokud mají mít úsporná opatření reálný a měřitelný dopad, musí se zaměřit právě sem.
Efektivní strategie stojí na třech pilířích:
- řízení chladicí technologie podle skutečné potřeby,
- snížení tepelné zátěže působící na led,
- maximální využití tepla vznikajícího při chlazení.
Proč nestačí odhady a „zkušenost“
Smysluplné úspory nelze stavět na pocitech ani obecných doporučeních. Fungují pouze tehdy, když vycházejí z reálných provozních dat. Pravidelné sledování spotřeb, vyhodnocování trendů a práce s dlouhodobými měřeními umožňují rozlišit, zda je problém v samotné technologii, v nastavení provozu, nebo v chování systému v průběhu roku.
Pět opatření s největším dopadem
Z praxe i dlouhodobých analýz vyplývá, že existuje několik oblastí, které mají na spotřebu energie zimních stadionů zásadní vliv. Následujících pět patří mezi nejúčinnější.
1. Využití odpadního tepla z chlazení
Chladicí technologie během provozu produkuje velké množství odpadního tepla, které často zůstává bez užitku. Při správném návrhu může chladicí systém fungovat jako významný tepelný zdroj, obdobně jako tepelné čerpadlo. Rekuperované teplo lze využít pro vytápění stadionu, ohřev teplé vody nebo ochranu konstrukcí proti promrzání.
V praxi může rekuperace pokrýt více než 75 % potřeby tepla, u moderních CO₂ systémů (R-744) dokonce až 100 % vnitřní tepelné potřeby stadionu. Ledová technologie přitom běžně generuje přes 2 000 kWh tepla denně.
2. Teplota ledu a úprava vody
Teplota a tloušťka ledové plochy mají přímý vliv na spotřebu energie, protože určují celkovou chladicí zátěž systému. Platí základní pravidlo: čím vyšší teplota ledu při zachování požadované kvality povrchu, tím nižší jsou nároky na chlazení.
Významnou roli hraje nechemická úprava vody, která umožňuje používat studenou vodu pro rolbu namísto tradičně horké. Lepší krystalizace ledu zkracuje dobu chlazení a snižuje zatížení chladicí technologie.
V praxi to umožňuje:
- zvýšit provozní teplotu solanky o 4–8 °C,
- zkrátit dobu chodu kompresorů,
- snížit energetickou náročnost chlazení bez kompromisu v kvalitě ledu.
Zvýšení teploty ledu o pouhých 0,5 °C představuje přibližně 6 % úspory energie na chlazení, což v celoročním provozu znamená úspory v řádu stovek tisíc korun na jednu ledovou plochu.
3. Inteligentní řízení chladicí technologie
Dalším klíčovým krokem je přechod na integrované řídicí systémy (EMS / PLC), které řídí technologii podle skutečné potřeby. Součástí je například řízení plovoucího tlaku kondenzace, kdy se výkon chladicí technologie automaticky přizpůsobuje venkovním podmínkám. Díky pohonům s proměnnou frekvencí (VFD) zařízení reaguje plynule na aktuální zátěž.
Výsledkem jsou 20–25% úspory energie, stabilnější provoz a nižší opotřebení zařízení.
4. Stropy s nízkou emisivitou (Low-E)
Až 30 % chladicí zátěže ledu může pocházet ze sálavého tepla stropní konstrukce. Stropy s nízkou emisivitou výrazně omezují sálavý přenos tepla, snižují nároky na chlazení a zároveň zlepšují světelné podmínky v hale.
5. LED osvětlení a kontrola vlhkosti
Osvětlení tvoří přibližně 10 % spotřeby energie stadionu. Přechod na LED technologii přináší více než 70% úsporu elektřiny a zároveň snižuje tepelné zatížení ledu.
Neméně důležitá je kontrola vlhkosti vzduchu. Vysoká vlhkost zvyšuje tepelnou zátěž ledu a nutí chladicí systém pracovat intenzivněji. Moderní systémy řídí odvlhčování podle rosného bodu a pouze tehdy, kdy hrozí kondenzace. Při propojení s rekuperací tepla lze dosáhnout až 85% snížení spotřeby energie na odvlhčování a zároveň stabilnějšího klimatu v hale.
Závěr: Úspory jsou proces, ne jednorázová akce
Efektivní provoz zimního stadionu nevzniká jedním opatřením. Vyžaduje kombinaci technických změn, kvalitního řízení a dlouhodobé práce s daty. Energetické úspory jsou výsledkem kontinuální optimalizace a návratnost komplexních řešení se obvykle pohybuje mezi 8–15 lety, přičemž přínosy přetrvávají po celou životnost stadionu.
Chcete znát reálný potenciál úspor vašeho stadionu?
Zašlete nám počet měřidel a měsíční spotřebu energií za posledních 12 měsíců na info@enerfis.cz. Na základě těchto údajů vám do 7 dnů připravíme nezávaznou orientační analýzu, vycházející výhradně z reálných dat vašeho provozu.
Získáte jasnou představu o skutečném potenciálu úspor a konkrétní podklad pro další rozhodování.
Bez závazků. Bez investice.